Chování a vyjadřování žáků

Je zvláštní a zarážející, co dnes mezi školními dětmi „frčí“. Nebo jsou snad zvláštní ti, které velmi časté vulgární a hrubé vyjadřování a chování dětí zaráží, udivuje, trápí a znepokojuje? Denně slyšíme na školních chodbách, v šatnách, ve školní jídelně neuvěřitelně sprostá a hrubá slova.

Jako by se děti už ani neuměly mezi sebou slušně říct: „Nezlob se, tohle mi vadí, to se mi nelíbí, takhle to nedělej, s tím jsem nespokojen …“. Vyřeší vše sice stručně a výstižně, ale neskutečně vulgárně. Před několika dny jsem odcházela ze školy za dvěma hezkými třináctiletými dívkami. Vyslechla jsem jejich rozhovor, ze kterého nelze opakovat téměř jediné slovo. Bylo mi z jejich slovníku smutno a přemýšlela jsem, čím to je, že hrubé a vulgární výrazy jsou mezi dětmi tak oblíbené a běžné. Přemýšlela jsem, jestli klukům imponují holky mluvící sprostě a naopak, jestli v dětském kolektivu platí „čím víc vulgárních slov, tím větší hrdina a frajer“. A najednou mě z mých úvah vytrhla hlasitá výměna názorů mezi dvěma dospělými lidmi. Asi čtyřicetiletá paní, která chtěla přejít na druhý chodník, a stejně starý řidič, kterému ona paní málem vstoupila pod kola, Již podruhé jsem během chvíle vyslechla rozhovor, ze kterého ani nyní nemůžu opakovat téměř jediné slovo, protože byl nesmírně sprostý, hrubý, vulgární.